Jdi na obsah Jdi na menu
 


Porod u fen

17. 1. 2007

Porod u fen

ObrazekMnozí začínající chovatelé v obavě, že zmeškají porod své fenky, v noci nespí a bojí se odskočit třeba i na nákup. Druhým extrémem jsou naopak ti, kteří si nedělají starosti a vesele na celý den opouštějí domov v blahém přesvědčení, že "příroda si pomůže sama". Není snad třeba zdůrazňovat, že ani jeden z těchto postupů není správný. Vycházíme-li ze základního předpokladu, že březost trvá průměrně 63 dní, ale může se pohybovat v rozpětí 58 - 68 dní, je třeba si právě v této době fenky bedlivě všímat. Příznaky blížícího se porodu jsou většinou přinejmenším u prvniček natolik výrazné, že je včas zaregistruje i začátečník. Často již 12 - 24 hodin před vlastním porodem začne být fenka nápadně neklidná, přechází z místa na místo, přestane přijímat potravu včetně největších laskomin a občas zrychleně dýchá. V této době se také výrazně snižuje tělesná teplota feny. Pokud majitel ví, jakou tělesnou teplotu jeho fena běžně má (u psů je totiž dost velké rozpětí, udává se 38,5 - 39,4 °C), snadno zaregistrujete její výrazné snížení, v průměru na 37,2 - 37,5 °C. To jednoznačně signalizuje, že porod je za dveřmi. Pokud ovšem vaše fenka není na měření teploty v konečníku zvyklá, raději ji v této době nestresujte a o to více si všímejte změn v jejím chování.
Za několik hodin, někdy i po celém dnu na "fázi neklidu" navazuje vlastní porod. Tomu by měl být chovatel bezpodmínečně přítomen, až už bude jeho asistence zapotřebí nebo ne. Ostatně to nemůže bezpečně předem vědět ani sebezkušenější chovatel. Tím vás nechceme nijak vyděsit, většina porodů probíhá naprosto normálně, nicméně jistá ostražitost je vždy na místě. Také není na škodu se předem domluvit s vaším veterinářem, zda by byl ochoten v případě komplikací zaskočit nebo na koho se máte obrátit v době jeho nepřítomnosti. Zvláště chovatelé plemen jako jsou angličtí buldoci, francouzští buldočci, bostonští teriéři apod., kde je riziko větší, by na to rozhodně neměli zapomínat. Právě u nich vyvstává častěji než u jiných nutnost provést císařský řez, a to už je samozřejmě záležitost pro odborníka.
Na druhé straně bychom rádi varovali před přílišnou nervozitou či uspěchaností ze strany chovatele. Zvláště porod prvního štěněte většinou trvá déle, než bychom si přáli a představovali. I když pro nezkušeného chovatele jistě není lehké vidět fenu se hodinu i více trápit a snaha pomoci je pochopitelná, bylo by neodpustitelnou chybou ji v této chvíli transportovat do veterinární ordinace. Obecně je třeba se řídit tím, že intervaly do dvou hodin (i když většinou bývají podstatně kratší, často třeba jen deset minut) jsou v normě a není nutno dělat paniku. Nejvýše se pro uklidnění duše v těchto chvílích můžete poradit se zkušeným chovatelem. Pokud o sobě víte, že jste slabší povahy, těžko se rozhodujete v kritických situacích či máte sklon ke zkratovému jednání raději si zkušeného chovatele pozvěte na celý porod. Vaše fenka to nejspíše nebude potřebovat, ale vy se uklidníte a nebudete svoji nervozitu přenášet na ní.
Vlastní porod se ohlásí intenzivními stahy, kdy fena většinou leží na boku, případně vstává. Než první štěňátko spatří světlo světa, může to trvat půl hodiny, hodinu, ale také dvě hodiny. Ostatní už většinou následují rychleji, zhruba po půl hodině, někdy dokonce po pár minutách. Celková doba porodu je závislá především na početnosti vrhu. Všechno může být odbyto za dvě hodiny, ale také za 12 hodin a pořád se ještě jedná o normální, fyziologický porod.
Často diskutovanou otázkou je nutnost pomoci chovatele při porodu. Opět se musíme řídit chováním naší fenky. Pokud si během porodu počíná suverénně, narozená štěňata zbavuje plodových obalů a olizuje je, je všechno v nejlepším pořádku a chovatel může zůstat v roli pozorovatele, případně jen podváže a ustřihne pupeční šňůru (ve vzdálenosti asi 2 cm od bříška štěněte). Nejeví-li fena o štěňata zájem, je neklidná, nervózní nebo zesláblá, zbavíme štěně plodového obalu sami (sterilními nůžkami), čistým hadříkem nebo buničinou pečlivě vytřeme nos, ústní dutinu a poté i tělo štěňátka. A opět nesmíme zapomenout na odstřižení plodové šňůry. Potom podle situace štěně buď přiložíme feně ke strukům, nebo ho prozatím uložíme do krabice k termoforu nebo láhvi s teplou vodou, obalené látkou. Vysoká teplota prostředí, ve kterém štěně první hodiny a dny po narození žije, je nezbytná, neboť novorozená štěňata ještě neumí sama vytvářet teplo a hrozí jim prochladnutí. Proto bychom se měli snažit udržovat teplotu prostředí během prvních deseti dnů asi na 30 °C.

Obrazek"Tak to máme šťastně za sebou" oddychne si novopečený chovatel, zálibně si prohlížejíc převalující se klubíčko novorozených štěňat. Netuší chudák, že za sebou toho má jen velmi málo a že největší kus práce ho teprve čeká. Nemluvě ani o tom, že zdánlivě ukončený porod ve skutečnosti ukončen vůbec být nemusí, takže i to "za sebou" bývá sporné. Dosti často se stává, že na světě je třeba šest štěňat, břicho spadne, fenka se uklidní, případně i usne - a po několika hodinách se pod ní objeví další štěně. Pokud tento závěrečný interval není delší než šest hodin, i poslední přírustek může být v pořádku. V každém případě nic nezkazíte, když po skončení porodu vezmete fenku ven, aby se mohla vyvenčit. Pokud v ní nějaký plod zůstal, může pohyb napomoci jeho cestě na svět. A pokud ne, vyvenčení fena potřebuje tak jako tak. Od chvíle, kdy se narodí štěňata, je však třeba feně po každém vyvenčení, zvláště v městském prostředí, pečlivě otřít břicho vatou nebo hadříkem namočeným v borové vodě.
V prvních hodinách po porodu je potřeba opatrně vyčistit zašpiněnou porodnici i fenu, podat jí vodu a pokud má chuť i lehkou potravu. Většinou však rodička na jídlo nemá ani pomyšlení a chce po nás jediné: abychom ji nechali v klidu. Budeme ji sice i nadále pozorovat, abychom si ověřili, že jí nic neschází a že se o štěňata dokáže postarat, ale vystříháme se nadbytečného "organizování", prohlížení a přesouvání štěňat, jakož i jejich předvádění známým.
Většinou již před porodem nebo v jeho průběhu začne mléčná žláza produkovat mléko. V prvních dvou dnech má velmi specifické složení a obsahuje pro mláďata životně důležité ochranné látky, které je pomáhají chránit před možnými infekcemi. Zhruba po dvou dnech produkce této drahocenné tekutiny zvané kolostrum (mlezivo) končí a fena štěňata kojí normálním mlékem, které se však od toho, které běžně kupujeme v obchodě, svým složením dosti výrazně odlišuje především vyšším podílem bílkovin a tuku, ale i minerálních látek a vitamínů.
Stejně jako pro lidská miminka, i pro ta psí je ideální, když má jejich matka dostatek mléka a může je kojit. Pochopitelně to chovateli ušetří mnoho problémů, o jejichž existenci nemá často ani tušení, a umožní mu to prožít první dny a týdny štěňat v klidu. Může se však stát, že fena mléko nemá nebo ho má málo. Záhy to i laickýma očima rozpoznáme na chování štěňat: budou neklidná, stále častěji se budou hlasitě ozývat, nebudou přibírat na váze či dokonce začnou viditelně hubnout. V takovém případě budeme donuceni chtě nechtě přistoupit k umělé výživě. Útěchou nám může být, že na rozdíl od časů nedávno minulých, kdy byli chovatelé nuceni řešit takové případy svépomocí a složitě sestavovat náhradní krmné dávky, dnes je to přece jenom jednodušší. Renomovaní výrobci psí potravy nabízejí velmi kvalitní sušená mléka pro štěňata, kde je zaručeno stálé ideální složení. Přesto je odchov štěňat bez matky velmi náročný na čas i trpělivost chovatele. Zpočátku je nezbytné krmit každé tři hodiny, teprve až po 10 - 14 dnech můžeme interval prodloužit na čtyři hodiny a po dalším týdnu postupně přecházet na krmení pevnou stravou.Obrazek
I když to svádí obrátit po porodu veškerou pozornost ke štěňátkům, na psí maminku rozhodně nesmíme zapomínat. V období po porodu je její organismus vystaven extrémnímu zatížení a vyžaduje také mimořádné množství potravy. Obecně lze říci, že v prvních dvou týdnech po porodu by fena měla přijímat dvoj až trojnásobné množství potravy oproti normálu, v dalších dvou týdnech se pak potřeba zvedá čtyřikrát i vícekrát. Teprve po odstavu snižujeme postupně krmnou dávku až k normálu. Naprosto není třeba se obávat, že by fena ztloustla, většinou je pravdou pravý opak. Pokud se nám podaří, že fena má po odstavu štěňat přibližně stejnou váhu, jakou měla před nakrytím, můžeme si gratulovat. Při větším počtu štěňat a vyšší mléčnosti feny to však je i při mnohonásobných přídělech potravy obtížně dosažitelný cíl.
Není snad třeba ani zdůrazňovat , že potrava kojící feny musí být mimořádně kvalitní. Pokud běžně krmíme hotovými průmyslově vyráběnými krmivy, potom v průběhu březosti můžeme podávat speciální směsi por kojící feny, které jsou energeticky vydatnější. Krmíme-li doma připravenou potravou, musíme dbát na její vyváženost a doporučuje se zvýšit podíl tekutin v potravě (přidání většího množství masového vývaru). Stále ještě občas doporučované mléko není nejvhodnější, protože mnohdy vyvolává průjmy. Pro fenu bývá přijatelnější tvaroh, sýry nebo jogurty. Důležité je krmnou dávku rozdělit do asi čtyř menších dávek. Při tzv. "klasickém" způsobu krmení většina odborníků doporučuje podávat v prvních týdnech po porodu, případně i před ním, ještě přípravky vápníku a fosforu ve vhodném poměru. Nejlépe uděláte, poradíte-li se s vaším veterinárním lékařem.
Správně sestavená krmná dávka včetně přídavku minerálních látek vám může pomoci vyhnout se hrozbě, strašící jako noční můra mnoho chovatelů: poporodní eklampsii. Takto označovaný stav postihuje zvláště mladší fenky menších plemen, ale jisti si před ním nemohou být ani chovatelé těch ostatních. Objevuje se náhle a příznaky bývají velmi zřetelné: neklid, kňučení, zrychlené povrchové dýchání, trhavé pohyby končetin a tělesná teplota přes 40 °C. Po několika minutách se dostavují silné křeče s hlavou zvrácenou dozadu. V takové chvíli je třeba jednat rychle. Protože jednou z hlavních příčin poporodní eklampsie je akutní nedostatek vápníku, je třeba okamžitě oddělit štěňata, přiložit fence na břicho studený mokrý obklad a co nejrychleji vyhledat veterinárního lékaře. Kalciová injekce většinou přinese okamžitou úlevu a po několika hodinách pronikavé zlepšení stavu feny. O dalším postupu i o tom, kdy bude možno dát feně opět štěňata, může rozhodnout pouze veterinární lékař na základě individuálního posouzení feny. I když se poporodní eklampsie u většiny fen vůbec nevyskytne, je třeba, aby o ní každý, i začínající chovatel věděl a dokázal pohotově reagovat. Pokud by totiž fence nebyla okamžitě poskytnuta odborná pomoc, znamenalo by to neodvratný konec.

Obrazek"Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti" říkáme s oblibou o našich ratolestech. Podobně je tomu i u štěňat. Za předpokladu, že je všechno v pořádku a nedojde k žádným komplikacím (ty jsou ovšem poměrně časté, v odborné literatuře se udává, že průměrná úmrtnost novorozených štěňat je až 25%), se štěňaty v prvních dnech života vlastně není moc práce. Fena se o ně postará, nakrmí je, namasíruje jim bříška a okamžitě odstraní veškeré páchnoucí pozůstatky. Chovatel je v takovém ideálním případě odsouzen do role trpného pozorovatele, topiče (už jsme si řekli, že novorozená štěňata potřebují vysokou teplotu okolního prostředí, nejlépe kolem 30 stupňů Celsia) a krmiče své feny, která dokáže v této době spořádat neuvěřitelné množství potravy.
Tato idylka ovšem nemá dlouhého trvání. Štěňátka rostou jako z vody. Kolem desátého dne se jim začnou otevírat oči, zároveň se otevírá i zvukovod, takže malí pejskové začnou svět vnímat už nejenom čichem a hmatem jako doposud, ale i zrakem a sluchem. Pomalu se začínají zajímat o okolí, pokoušejí se postavit a kolem třetího týdne budeme s nadšením pozorovat první pokusy o hru. Ani si neuvědomíme, že se vzrůstající aktivitou štěňat končí pro nás období - i když jen relativního - klidu. Fenka bude od svých dětí stále častěji odbíhat, protože jejich narůstající mléčné zoubky jsou ostré jako jehly a zraňují citlivé struky. Je nejvyšší čas, abychom malé cvalíky začali převádět na normální tuhou stravu. Nelze stanovit přesné datum, kdy je zapotřebí s přikrmováním začít. Některá fenka má hodně mléka a je trpělivá, v tom případě může kojit do měsíce i déle (ovšem hrozí zde nebezpečí, zvláště u lymfatických plemen, že břicho se struky zůstane už natrvalo vytažené). Jiná má mléka méně, proto štěňata začnou být brzy neklidná, kňučí a nepřibírají. V průměru bychom však měli zhruba od třetího týdne věku štěňat začít s postupným přikrmováním. Nejjednodušší, a po zdravotní stránce optimální, je převést štěňata postupně na průmyslově vyráběné mléko a kaši, určenými právě pro období odstavu. Pokud zvolíme výrobky renomované firmy, budou mít štěňata zajištěna optimální přísun všech potřebných látek. Protože nevíme, jakým způsobem bude naše odchovance krmit jejich budoucí majitel, měli bychom je později postupně přivykat na přijímání nejrozličnější potravy (samozřejmě v rámci zásad zdravé psí výživy). Měli bychom podávat granule pro štěňata (ty pro dospělé psy by jim v odbobí prudkého růstu v žádném případě nestačily), ale také na malé kousky nakrájené vařené hovězí, jehněčí nebo drůběží maso s rýží nebo s vločkami a s nastrouhanou mrkvičkou, kousky ne příliš slaného sýra, tvaroh, vaječné žloutky. Složky živočišného původu by měly u štěňat výrazně převládat nad složkami rostlinnými.
Nemůžeme očekávat, že štěňátka hned po prvním přiložení misky budou vědět, co se od nich očekává, když doposud znala jen "sladké mlíčko z vemínka". Mnohem pravděpodobnější je, že prvních několik dávek rozšlapou a roznesou na svých kožíšcích. My se však nedáme odradit, štěňátka otřeme vlhkým hadříkem, celou spoušť uklidíme a po pár hodinách to zkusíme znova. Napomoci můžeme tak, že do kaše budeme namáčet prsty a necháme je malým nenasytům olizovat. Chce to trochu trpělivosti a rozhodně se nevzdávat po prvním neúspěšném pokusu - dříve nebo později se naučí přijímat tuhou potravu každé štěně. Zvládne-li to celý vrh s kašičkou, můžeme přejít na výše popsané směsi s namletým či nadrobno pokrájeným masem, postupně budeme podávat kousky větší a větší. Štěňata si potřebují cvičit žvýkací svaly a trvalé podávání kašovité stravy rozhodně není vhodné (vrátit se k němu můžeme zase až u psů starých, kterým vypadala většina zubů).
S odstavem štěňat je spojena ještě jedna nepříjemnost, která se zvláště dotkne chovatelů, odkázaných jen na městský byt. Jakmile se štěňata přestanou živit převážně mateřským mlékem, většina fenek po nich už "neuklízí". Teprve teď si uvědomíme, jak snadný život jsme až doposud měli. Štěňátka kakají a čůrají ostošest a navíc jim vůbec nevadí, když v tom všem šlapou a roznášejí nečistotu po okolí. Přichází doba, kdy je nejvhodnější, pokud je teplé roční období, malé neposedy postupně přes den přivykat na pobyt venku, nejlépe v dostatečně prostorném výběhu s možností volného pohybu po zahradě, pokud jsme přítomni. I v bytě bychom však měli štěňátkům vymezit větší prostor na světlém, slunném a dobře větraném místě. Koupelny či nejrůznější kamrlíky bez oken jsou naprosto nevhodné! I ten sebetolerantnější milovník psů většinou záhy zjistí, že ponechat štěňata pobíhat volně po bytě (což by si jednoznačně přála ze všeho nejvíc) znamená jeho faktickou likvidaci. Stejně důležitý jako zdravý fyzický rozvoj štěňat je však v období od jednoho měsíce věku i rozvoj psychický.

Články jsou převzaty z časopisu "Pes přítel člověka" 6/94, 7/94, 8/94

(na obrázcích je Alma B. Bora z Milotiček a její vhr F - Fialky, s bílou mašličkou je Fortunka)

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA